A o tom to je

Všechno, co opravdu potřebuji znát, o tom, jak žít, co dělat a jak vůbec být, jsem se naučil v mateřské školce. Moudrost mě nečekala na vrcholu hory zvané postgraduál, ale na pískovišti v nedělní škole. Tohle jsem se tam naučil:

O všechno se rozděl.

Hraj fér.

Nikoho nebij.

Vracej věci tam, kde jsi je našel.

Uklízej po sobě.

Neber si nic, co ti nepatří.

Když někomu ublížíš, řekni promiň.

Před jídlem si umyj ruce.

Splachuj.

Teplé koláčky a studené mléko ti udělají dobře.

Žij vyrovnaně - trochu se uč a trochu přemýšlej a každý den trochu maluj a kresli a tancuj a hraj si a pracuj.

Každý den odpoledne si zdřímni.

Když vyrazíš do světa, dávej pozor na auta, chytni někoho za ruku a drž se s ostatními pohromadě.

Nepřestávej žasnout. Vzpomeň si na semínko v plastikovém kelímku - kořínky míří dolů a rostlinka stoupá vzhůru a nikdo vlastně neví jak a proč, ale my všichni jsme takoví.

Zlaté rybičky, křečci a bílé myšky a dokonce i to semínko v kelímku - všichni umřou. My také.

A nikdy nezapomeň na dětské obrázkové knížky a první slovo, které ses naučil - největší slovo ze všech - DÍVEJ SE!!!

Robert Fulghum

Někdy netřeba slov, život se skládá z maličkostí, kterých je třeba si všímat. Předevčírem jsem vyrazila s babičkou jen tak "na čumendu" do Hornbachu a donesla jsem si domů tuhle nádheru. Cally jsou moje velké oblíbenkyně. Miluji jejich barvu, miluji jejich eleganci. Proto má svatební kytice byla právě z call. A doufám, že z této se budu moci radovat dlouho. Je nádherná, alespoň v mých očích. 

Člověk ke svému štěstí nepotřebuje drahá auta, peníze a luxusní bydlení. Člověk ke štěstí potřebuje mít kolem sebe lidi, které miluje. A ty, kteří milují jeho. Proto jaký je. Protože je to on. A žádná přetvářka. 

Krásný zbytek soboty milí čtenáři mého blogu :)

Barča