Ale. Proč tady takhle filozofuji. Kam až to retro sahá? První republika je také retro? To se mi vnitřně bije. Ale možná se mýlím.
Dnes večer se mi (již podruhé - s pýchou píšu) dostala do rukou kuchařka maminky mého tchána. Nevím, co k tomu napsat. Neumím ten pocit asi ani vyjádřit slovy. Držet v ruce ručně psanou, neskutečně starou, kouzlem naplněnou kuchařku, bylo pro mne vyjímečné a kouzelné. Více než dvě hodiny jsem v ní listovala tam a zpátky. A rozhodně né proto, že by v ní bylo málo receptů. Ten starý papír, ten pohled na písmo inkoustem "kreslené" a ta slova pro mne neznámá, mne stalovali pořád zpět. Tolik slov, ke kterým bych neznala význam jsem dlouho neviděla. Dokonce ani strýček google neporadil. Takže některé recepty zůstávají v nevědomosti.
Jedno vím jistě. Lákalo by mne tuhle kuchařku vzít a vyzkoušet jeden recept po druhém. Spousta receptů by pravděpodobně byla překvapením až do úplného konce.
Třeba se někdy zadaří a já vyzkouším alespoň pár kouzel z této kouzelné knihy. Pro pokochání vkládám pár foteček pro ty z vás, které už nemáte šanci se k takovýmto pokladům dostat.
Přeji vám krásný zbytek tropického víkendu
Barča



