pátek 27. června 2014

Jogurtové cupcakes

Přeji vám všem krásný sluníčkový den,

dneska jdou děti poslední den do škol a školek. A proto jsem se rozhodla, že Matýskovi udělám do školky jogurtové cupcakes, aby se dětičky trošku prázdninově naladily.

Nedávno jsem sem dávala recept na jogurtovou buchtu s ovocem. Na žádné těžké deserty v létě není chuť, proto jsem cupcaky dělala rovněž z jogurtu. Možná jste je taky pekli. Receptem jsem se inspirovala na stránkách Lidlu. Jen krém jsem dělala jiný. Myslím, že dětem budou chutnat. Ochutnala jsem zatím jen jeden kousek a neurazil :)

Budete potřebovat:
3 vejce
180 g krystalového cukru
1 vanilkový cukr
1 dcl oleje
400 g bílého jogurtu (doporučují s obsahem 10% tuku)
250 g polohrubé mouky
100 g hladké mouky
prášek do pečiva

Nejprve vyšleháte vajíčka s cukrem a vanilkovým cukrem do krásně nadýchané konzistence, postupně přidáte olej, jogurt a prosátou mouku s práškem do pečiva. Vznikne vám hustší těsto, které jsem dala do cukrářského pytlíku a těstem naplnila košíčky. Při 180°C pečeme po dobu 25 minut - do zlatova. Záleží, jak máte velké košíčky.

Během pečení si připravíme krém:
1 mascarpone
1 šlehačka v krabičce
6 lžiček moučkového cukru (podle chuti, jak máte rádi sladké)

Všechny tyhle ingredience dáme do mísy a vyšleháme do tuhého krému. Opět naplníme cukrářský pytlík a zdobíme krémem cupcaky. Já na dozdobení použila trubičky, lentilky a čokoládové zdobení, aby byly dortíky veselé a dětem se líbily. 

Ještě jednou krásný den všem :)

Barča







středa 25. června 2014

Jogurtová buchta s třešněmi

Recept na tuhle buchtu mám od své babičky. Já i děti ji máme moc rádi, protože je lehká a moc dobrá. Dá se v podstatě udělat s jakýmkoliv ovocem, takže pokud nevíte, co upéct, určitě ji vyzkoušejte.

Budete potřebovat:

  • 3 bílé jogurty
  • 3 kelímky (ty od jogurtů) polohrubé mouky
  • 1 a 1/2 kelímku krupicového cukru
  • 3 celá vejce
  • 1 prášek do pečiva
Všechny ingredience smícháme dohromady (žádná věda) a nalijeme na plech. Já jsem použila vypeckované třešně, v zimním období používám i nastrouhaná jablíčka a posypávám skořicí. Zkoušela jsem i se švestkami, všechny tyhle varianty byly moc dobré. Na ovoce dávám ještě posypku - takže pokud máte rádi, smíchejte 3 lžíce hrubé mouky, 3 lžíce moučkového cukru a 2 lžíce másla a rukama vypracujte posypku. Posypku dáváme ještě před upečením. Pečeme na 180°C dozlatova :)

Dobrou chuť přeje Barča






úterý 24. června 2014

Velká sovička

Několik dní zpět jsem se rozhodla, že navštívím svou výbornou kamarádku. A protože dneska jsou děti přehlcené hračkami, rozhodla jsem se místo toho, abych něco kupovala, uháčkovat velkou sovičku. Sázka do loterie, nevěděla jsem, zda se bude líbit. Přece jen kluci moc na tohle nejsou. Ale měla velký úspěch a Matyášek se sovičkou každou noc spí. Což mě velmi těší.

Návod nafocený nemám, ale zkusím vám aspoň rozepsat, jak jsem ji háčkovala.

Použila jsem přízi Hawai od Toptexu, háčkovala jsem dvojitě háčkem číslo 4,5. Nechtěla jsem dělat totiž z akrylu, mně ty hračky z toho přijdou nepříjemné, proto jsem volila tuhle variantu. Pokud vám akryl nevadí, můžete použít klidně přízi tango apod. Moje sovička měla 35 cm.

Háčkovala jsem polosloupkama.

Tělíčko:

  • Začala jsem 3 řo a do prvního řo jsem uháčkovala 9 pds, ukončila po
  • v druhé řadě jsem všechny sloupky z předchozí řady zdvojila
  • třetí řada jsem zdvojila každý třetí
  • ve čtvrté řadě zdvojit každý čtvrtý
  • v páté řadě zdvojit každý pátý
  • takhle jsem pokračovala až do řady 12, ve 12. řadě jsem zdvojila každý dvanáctý
  • ve 13. řadě jsem vyměnila barvu a už jsem háčkovala bez přidávání
  • v dalších řadách jsem barvy střídala - jedna šedá, jedna zelená
  • celkem jsem udělala tři proužky šedé, poté ještě jeden zelený a na další šedý už navazovaly šedé proužky až do konce 
  • celkem jsem uháčkovala 23 řad
  • tělíčko jsem vycpala PES kuličkami a sháčkovala - 2 řo, 4 ds, 3 psd, ks (musíte si je odpočítat tak, abyste měly obě strany souměrné)  a opět 3 pds, 4 ds
  • opět jsem udělala 2 řo, 4 ds, 3 pds, ks (opět podle souměrnosti) 3 pds, 4 ds a práci jsem ukončila

Oči (uháčkujeme 2x)
  • 3 řo, do prvního uháčkujeme 14 pds
  • ve druhé řadě všechny pds zdvojíme
  • ve třetí řadě zdvojíme každý třetí pds, ukončíme po 
Zobák:
  • 11 řo, pícháme do 2. řo od háčku a uděláme 10 ks
  • vynecháme první oko a háčkujeme 9 ks
  • vynecháme první oko a háčkujeme 8 ks
  • vynecháme první oko a háčkujeme 7 ks
  • tak pokračujeme až máme jen jeden ks
Ouška:
  • ustřihneme si od každé barvy nitku a zavážeme uzlíkem na ouško
Křídla (uháčkujeme 2x)
  • 12 řo, do třetího řo od háčku uháčkujeme 1 pds, dále obháčkujeme kolem dokola, v rozích háčkuji 6 pds, ukončíme po
  • salší řadu jsem háčkovala už jen ks, nikde jsem nezdvojovala, pokud by se vám křidélko stahovalo (záleží, jak utahujete) tak můžete v rozích zdvojit (tzn 6 pds rozháčkovat na 12ks), ukončíme pevným okem a ustřihneme
  • já ještě křidélko ozdobila řo mezi pds a ks
Teď už jen chybí jednotlivé části našít na tělíčko a máme hotovo. Já ještě dozdobila tělíčko jakoby křížkama, aby bylo veselejší. Pokud se do sovičky pustíte, přeji, ať se povede, pokud by bylo někomu něco nejasné, určitě mi napište. Spousta věcí je pro mne samozřejmostí, ale vy je můžete považovat za důležité. Přeji všem již dobrou noc a těším se na vaše výtvory i případné komentáře.

Barča


P.S. Foto jen z mobilu, ale pro představu snad postačí.

pondělí 23. června 2014

Na vrcholku "Ajfelovky"

Asi největší a nejznámější dominanta Paříže. Myslím, že neexistuje nikdo, kdo by ji neznal. No, možná, že v jižní Africe domorodci nemají ponětí. Píšu o Eiffelově věži. Upřímně řečeno, že je velká jsem věděla, ale že je až tak moc velká, jsem si ani ve snu nedovedla představit. Byla jsem překvapená a do teď mi není jasné, jak něco takového mohlo napadnout jednoho člověka a celé tohle "monstrum" zrealizoval. Klobouk dolů.

I když byla lidmi velmi kritizována, stala se dominantou Paříže a ročně ji navštíví neuvěřitelných 6,5 milionu lidí z celého světa. Jejím stvořitelem byl  Gustav Eiffel. Byla postavena v letech 1887 až 1889 a její výška dnes dosahuje neuvěřitelných 324 m. Ve třech nohách věže jsou umístěny výtahy, které vyváží turisty do 1. a 2. patra, ve čtvrté noze jsou schody pro ty, kteří se rozhodli, že vyjdou do 1. či 2. patra pěšky. Do třetího patra se dá už dostat pouze výtahem. Mezi druhým a třetím patrem jsou 4 výtahy, které vozí turisty nahoru i dolů. Výška věže může vlivem teplot kolísat až o 12 cm a dokonce se vlivem tepla stáčí, po západu sluníčka se zase vrací do své původní polohy. Tuhle rotaci ovšem díky její velikosti člověk běžně nemá šanci postřehnout.

Původně jsem si myslela, že budu za frajerku a do druhého patra půjdu pěšky. Ale po tom, co jsem zjistila, že do prvního patra vede 360 schodů a do druhého dalších 359, vzdala jsem to. Spočítala jsem si, že kdybych vyšla až do druhého patra, odpovídalo by to cca 50 patrům v panelovém domě. Pakliže si představím, jak funím již v pátém patře.... asi bych tam umřela :D. Respekt těm, co to vyšli.

K Eiffelovce jsme přijeli již půl hodiny před otevíračkou a už tehdy tam byly utvořené několik stovek metrů dlouhé fronty ke každé noze. Naštěstí to šlo celkem rychle. I když tohle tvrzení je pouze relativní. Než jsme se dostali do výtahu, uběhlo něco přes dvě hodiny. Ale když to vezmu z pohledu jaká fronta byla před námi, tak to bylo vlastně rychlé. Prošli jsme důkladnou kontrolou jako na letišti. A přiznám se, že jsem trošku trnula, protože na věž se nesmí nosit nic ostrého a já jako správný háčkovací maniak měla v kabelce asi 6 balíčků jehel :D. Ale prošla jsem. Do výtahu, který byl dvoupatrový se nás vešlo neuvěřitelné množství. Odhadem bych řekla, že v tom jednom patře výtahu nás bylo něco málo přes sto.

Do třetího patra jezdí výtahy čtyři. Ovšem zde se vleze pouze 22 lidí, takže zde začala vznikat opět fronta. A zde jsme s kamarádkou zaváhaly. Samozřejmě jako nezkušené turistky jsme šly koumat, co mají v obchůdkách se suvenýrama, vybíraly jsme dárečky a kochaly se vším možným. Až jsme najednou zjistily, že k výtahům nahoru se vytvořila opět nekonečná fronta. Takže nás čekalo opět dlouhé čekání. Ale stálo to za to. Nemůžu říct, že bych měla strach z výšek. To asi ani ne. Žádná panická hrůza nebo tak něco, ale čím jsem starší, tím mám větší respekt ke všemu, co je víc než dva metry nad zemí. Ale upřímně. Nebylo se čeho bát. Nikdy se nedostanete ke kraji tak, abyste si uvědomili, jak jste vlastně vysoko. Jediný pohled, který máte, je pohled do dálky. Nádherný pohled do dálky. Jedinečný.

Abyste se mohli taky pokochat vkládám pár foteček, ale ty rozhodně nenahradí ten skutečný zážitek, který z toho člověk má :).

Krásný večer všem :)

Barča


Pohled na věž ze spodu:


Tohle kolo je jedno z mála, které táhne výtah :)


Pohled na konstrukci nohy při výjezdu do druhého patra:


Zde pohled z druhého patra:


Lodička jedoucí po řece Seině:


Pohled ze druhého patra na fontány:


Paříž jako na dlani:


Prostě krásný výhled:


Spousta mostů, které propojují oba břehy řeky:


Tady už můžete fontány vidět ze třetího patra věže:


Pohled k Vítěznému oblouku:


Tady pohled na mrakodrapy:


A fotka z opačné strany věže:


Ještě jedno foto při odchodu:



Barča

Letošní první cestování

Ahojte všichni :)


zase se po pár dnech hlásím. Tentokrát s cestovní tématikou :). Protože jsem celkem cestovatelský typ a mám ráda výlety, ať už rodinné či jiné, rozhodla jsem se, že na svůj blog zařadím i cestovní tématiku. Třeba se někomu bude hodit, jako tip na výlet s dětmi nebo i třeba ve dvojici.

Tentokrát jsem po celkem dlouhé době vyrazila s kamarádkou za hranice našeho státu, konkrétně do Paříže. Manžel byl na mě tak hodný, že se postaral o děti.  A já mohla za svým snem. Už asi dva roky jsem mluvila o Francii... a sen se stal skutečností.

Zážitky a dojmy? Mé zážitky jsou takovéto: všude spousta lidí, všude hodně aut, pravidla silničního provozu snad ani neexistují, každý druhý dům - kavárna, v kavárnách strašně malé prostory, jedna židlička těsně vedle druhé, všude rušno, živo. A opravdu nikde jsem tam  neviděla a nepostřehla žádný stres. Což mě ohromně okouzlilo. Francouzi si opravdu umí užívat života.

Místní doprava je opravdu zvláštní. Všude kolony, ale žádní nervózní řidiči. Co jsem vypozorovala, převládají jednosměrky. Ale každá jednosměrka má většinou 3 až 5 pruhů. Představte si všude auta. Mezi nimi ještě větší spousta mopedů. Ale opravdu mraky. A tyhle mopedy se proplétají mezi těmi auty stojícími v koloně. No a aby toho nebylo málo, do tohohle všeho tu jsou ještě cyklisté, kterých taky není zrovna malé množství :). Opravdu v šoku jsem byla z francouze v obleku jedoucího na kole. Běžný obrázek v ulicích Paříže.

Kavárničky byly opravdu všude. Nedá se ani říct, že na každém rohu, protože byly častější :D. Byly neustále plné. Ale na mě teda příliš stísněné. Jedna židlička na druhé. Nikomu to nevadilo. Lidé tam seděli, povídali si, dokonce i děti si užívali "kávičkové pauzy".  Bylo vidět, že jsou děti na tento styl života zvyklé. Za celou dobu jsem potkala pouze jedno brečící dítě a to si hned tatínek postavil naproti sobě a s naprostým klidem mu něco vysvětloval. Nikde jsem neviděla, že  by na děti křičeli nebo byli nějak zlí. Úžasné.

Poslední den před naším odjezdem začínal v Paříži festival hudby. V ulicích byly rozestavěné klavíry, na kterých kolemjdoucí hráli a díky naší podvečerní projížďce po řece Seině jsem viděla, že je hudba opravdu na každém kroku. Podél řeky snad co 10 metrů hrála nějaká kapela, všude mraky lidí, všude spousta pohody, radosti a každý si poslech užíval po svém.

Musím říci, že jsem si těch pár dní užívala opravdu naplno. Závidím, jak si místní lidé umí užívat života. Přijela jsem do Olomouce a najednou jsem měla pocit, že je všude málo aut, málo lidí, všude mrtvo, žádný život... škoda, že v člověku ta nasátá atmosféra vydrží jen chvilku. Přeji vám krásný večer všem :)

Barča






čtvrtek 19. června 2014

Medvídci pro Marušku

Krásné ráno všem :)

mám pro vás jeden krátký příběh. Před téměř osmi lety se narodila krásná holčička, dostala jméno Maruška. Jako každé dítko, byla pro své okolí štěstíčkem. Princeznou, kterou všichni milovali. Ovšem co osud nechtěl, ve čtyřech letech jí doktoři diagnostikovali atypický autismus spojený s dalšími diagnozami. Ale i přes tuhle komplikaci a úžasné Maruščině mamince je Maruška krásná a šťastná holčička. Navštěvuje speciální mateřskou školu, kde má výborné paní učitelky a vůbec nic jí nechybí. Její maminka má u mně obrovský obdiv, jak celou tuhle situaci zvládla a zvládá.

Za pár dní je konec školního roku a z Marušky se po prázdninách stane již velká školačka. A jak už jsem již výše psala, má Maruška úžasné paní učitelky, které mají srdíčko na pravém místě. Proto by jim chtěla na památku dát něco od srdíčka.

Její maminka mě poprosila, jestli bych jim neuháčkovala medvídky. Tahle zakázka pro mně byla ctí. Proto, že vím, že Maruška, až uvidí medvídky, bude mít velkou radost a taky proto, že tenhle dárek dostanou paní učitelky vážně od srdíčka.

Přeji vám všem krásný sluníčkový den :)


sobota 7. června 2014

Letní knoflíčková mánie

Dobré ráno milé tvořilky,

máme tu krásnou letní sobotu a já jsem se rozhodla, že vám udělám trošku radosti. Teda doufám :). Určitě už některé z vás ví, že krom toho, že háčkuji a mám blog, mám taky krámek s knoflíčkama. Byla to taková má touha přehrabovat se v něčem krásném. A musím říct, že mi knoflíčky stále dělají radost :)

A protože bych chtěla trochu té radosti přenést i na vás, rozhodla jsem se, že všem zákaznicím, které si budou chtít objednat pár knoflíčků, poskytnout slevu 20% na celý nákup na KRÁMKU.

Co pro to musíte udělat? Stačí na konci své objednávky zadat slevový kód "leto2014". Sleva je platná do konce června.

Přeji vám krásný sluníčkový den a nespalte se :) 

Barča

P.S. pro ukázku pár kousků, které můžete na shopu najít :) B.



























Jarní háčkovaná halenka

 Krásné březnové odpoledne, šikulky,  měla bych vám asi psát více článků přímo sem na blog. Všechno vám strkám do skupinky, ale ne každý tam...