Polévka

Moje babička vždycky říkávala, že polévka je grunt. Neexistovalo, že by byl oběd bez polévky. Moje mamka polévky nikdy nevařila a já jako dítě u polévek "frfňala". Já vůbec v jídlech byla na zabití. Takže když Matýsek nechce jíst, tak si občas říkám, čemu že se divím. Ale čím jsem starší tím polévky více miluji. Ale přiznám se, že denně je nevařím. Ať už z časových důvodů a nebo proto, že mi polévka a jídlo přijde moc. Ale dneska jsem nechtěla vařit jen na jeden den (zítra totiž jdeme se Štěpánkem na oběd k babičce), proto jsme si uvařili jen hustou polívečku. Štěpánek ji "zblajzl" raz dva a já jsem si taky pochutnala. 

Miluji polévky všeho druhu. Teda téměř. Miluji vývary - kvalitní a dlouho vařené s čerstvou zeleninou. Miluji kulajdu, "valašsků kyselicu", frankfurtskou, gulášovou, zeleninovou, čočkovou, fazolovou, rajskou, bramboračku, houbovou. Prostě miluji jich hodně. Ale polévka hrachová. Uff, tu by do mně nikdo nedostal. Od malička tuhle polévku nemůžu ani cítit. Nevím proč má u mně smůlu. přitom hrášek miluji, hrachovou kaši mám taky ráda, ale hrachová polévka ... ee. 

Dneska u nás byla polévka zeleninová s libečkem. A abych nemusela zahušťovat moukou, přidala jsem ovesné vločky. Byla výborná. Rychlá. A zdravá :).

Přeji vám všem krásný den plný energie

Barča