Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z srpen, 2014

Neusiedl am See

Včera večer jsem probírala fotky a narazila na složku z loňského výletu k rakouskému jezeru Neusiedl am See. Nemohla jsem vás o ně ochudit. Sice jsem spíše fotila nás než prostředí, ale našla jsem i pár fotek, aby jste si dovedli představit, jaký je to ráj. Tento výlet vymyslela moje kamarádka Peťa. Jednoho dne mi poslala odkaz a říká mi "zlato pojedeme tam na výlet?". A já říkám: "tak jo, příští víkend". A příští víkend jsme vyrazili na cestu. Protože od nás je to kapku z ruky na jednodenní výlet, tak jsme v pátek dorazili do Znojma, kde máme rodinu, přespali a v sobotu ráno vyrazili směr Rakousko. Cesta trvala tuším tři hodiny, ovšem po rakouské dálnici se jelo jako po másle, takže to byla rychlovka. Ani nedokážu popsat ten pocit, když jsme dorazili na místo. Krásný výhled na něco famózního. Matýsek byl fascinovaný kamínkama, které házel do vody, prostorem, ve kterém se mohl vyblbnout a molo s majákem bylo naprosto nejlepší. Už vymýš

Slunečnice

Krásný den tvořilky,  dneska jsem pro vás připravila návod na slunečnici. Včera, jak už jsem psala, jsem vyrazila pro makovice a už jsem je nesehnala,  tak jsem si aspoň dovezla kukuřice. A protože jsem měla již uháčkovanou slunečničku, využila jsem rovnou kukuřice na focení. Snad bude návod srozumitelný a slunečnice se vám povede. Použila jsem bavlněnou přízi, háček č. 2,5, korálky.  Můžete slunečnici použít opět na karabinku nebo na pověšení. Nebo třeba jen jako dekoraci. Zadní díl (hnědá): Uháčkujeme si 2 řo a do prvního řo uháčkujeme 6 ks, ukončíme po 1 řo, háčkujeme 2 ks do každého ks z předchozí řady, ukončíme po (12) 1 řo, zdvojíme každý druhý ks z předchozí řady, ukončíme po (18) 1 řo, zdvojíme každý třetí ks z předchozí řady, ukončíme po (24) 1 řo, zdvojíme každý čtvrtý ks z předchozí řady, ukončíme po (30) 1 řo, zdvojíme každý pátý ks z předchozí řady, ukončíme po (36) - poslední oko nezdvojujeme 1 řo, háčkujeme do každého ks z před

... pestrobarevný svět ...

... podzim se neúprosně blíží. Ať chceme nebo nechceme. Dneska dopoledne jsem vyrazila na kole, že si nasbírám několik makovic - chtěla jsem na dekoraci domů. Bohužel jsem už přišla s křížkem po funuse.  Makovičky nejsou :).  Takže jsem nasbírala alespoň několik kukuřic a začnu si pomalu ladit byt do podzimu. Léto nějak rychle uteklo. Proč? Vždyť nebyla ani pořádná zima. Jaro ukázkové. Léto opět stálo  za zlámanou grešli.  Proč dneska nikdo nedělá nic pořádně? Jdu do obchodu, koupím si tričko. Po pár vypráních ho můžu vyhodit, protože změnilo tvar nebo je na něm dírka. Jdete do elektra, koupíte pračku a za 3 roky je po ní. Těšíte se na  léto plné sluníčka a ono přišlo pouze pár dní. Ach jo. Chtěla bych, aby zase léto bylo létem, zima zimou,  abych nemusela co půl roku shánět nové rifle, protože ty staré se rozpadly. A abych pračce, myčce, ledničce nemusela stopovat jejich životnost. Podzim je zpátky a s ním i spousta barev. Příroda s

Jablečný sypaný koláč

Krásný večer přeji, dneska u nás bylo pěkně škaredě. Od rána pršelo a pršelo a pršelo. Přiznávám se, že jsem byla líná a nic se mi nechtělo. Celé dopoledne jsem seděla u počítače a nic nedělala. Tupě hleděla a ztrácela čas. Pak mě to tak nějak přešlo, a tak jsem se rozhodla, že pro vás aspoň nafotím jablečný koláč, který jsem upekla. Zaujal mě protože je opravdu netradiční. Je bez těsta. Takže jsem byla taková navyklaná a měla strašně moc velkou potřebu jej vyzkoušet. Recept jsem objevila na blogu mé kamarádky  Radušky . Koláč jsem dělala do velké koláčové formy a tudíž jsem si malinko pozměnila množství. Potřebovala jsem 375 g polohrubé mouky 180 g cukru 1,5 lžíce vanilkového cukru 200 g másla 2 kávové lžičky skořice 600 g jablek mandle, rozinky - dle libosti Jablka si oloupeme, zbavíme jadřinců a nastrouháme nahrubo. Přidáme skořici a mandle nebo rozinky. V misce si smícháme mouku a cukr. Formu jsem si vymazala máslem, nasypala jednu třetinu množství mouky s

Pálava

Při procházení fotek jsem našla pár fotek z naší návštěvy Pavlovských vrchů neboli Pálavy. Oblast se nachází na jižní moravě poblíž Mikulova. Přestože máme rodinu ve Znojmě, na Pálavu jsme zavítali až před pár lety. A všem doporučuji. Nádherná příroda, milí lidé, ideální na procházku s dětmi.  Myslím, že netřeba slov. Tento výlet se mi opravdu moc líbil a doufám, že se do této oblasti brzy zase podíváme, třeba zase na jiné místo.  Přeji vám krásný prázdninový den  Barča :)

Háčkovaný medvídek

Nejoblíbenější plyšová zvířátka? Bezpochyby medvídci. Nikdy jsem nechápala, proč právě medvěd je největším oblíbencem všech dětí, ale i dospělých. Proč právě medvěd? Bylo mi asi 14, když jsem tuhle myšlenku měla poprvé. A protože jsem typ člověka, který nerad jde s davem, potřebovala jsem vybočit. Všichni okolo mně měli spoustu medvědů. Toho dne se mými oblíbenkyněmi staly opice. Začala jsem sbírat opice jako trofeje. Měla jsem opice plyšové, měla jsem opice na hrníčku, porcelánové, na obrázku. Prostě opice na všem a všude. Takhle opičí úchylka mě držela až než se mi narodil Matýsek.  Poté většina opic putovala do velkého pytle do sklepa. Časem jsem pytel probrala a nechala si jen ty nejoblíbenější, které tam leží dodnes. Kdo ví, třeba je časem vyhodím všechny, ale zatím na to nemám srdce. Dodnes mám pár těch top opic doma a spím s nimi :) jako malá holka. Dneska už lidé sbírají kde co. Někdo žáby, někdo žirafy, někdo kočky, každý má takové to své oblíbené zvíře, ale stále si myslí

Čepičky do ateliéru

Krásné ráno, teda spíše už dopoledne. Jak už jsem se několikrát zmínila, háček se stal mou zálibou a závislostí. Přiznám se, že když už háčkuji jednu čepičku po několikáté, že už mě to úplně nebaví, ale to se moc často nestává. A také mám ráda výzvy. A o těch bude dnešní článek.  Před pár dny se mi ozvala paní, že čeká miminko a ráda by, jestli bych jí neuháčkovala obleček na první focení. Poslala mi svou představu a já jsem se pustila do práce. Přiznám se, že jsem vařila z vody, ale výsledek si myslím, že byl povedený. Paní byla nadšená a věřím, že se první fotečky povedou :). Již dříve jsem měla možnost háčkovat pár čepiček, které posloužily k focení miminek v ateliéru. A přiznávám, že háčkovat tyhle čepičky je takové zpestření pro mne. Líbí se mi, že z mých čepiček fotografové udělají umělecké dílo.  Třeba se časem posunu ještě dále, ale to je zatím ve hvězdách :) Přeji vám krásný den a přikládám pár foteček na pokochání :) „Existuje-li něco, co chcete změnit u sv

A o tom to je

Všechno, co opravdu potřebuji znát, o tom, jak žít, co dělat a jak vůbec být, jsem se naučil v mateřské školce. Moudrost mě nečekala na vrcholu hory zvané postgraduál, ale na pískovišti v nedělní škole. Tohle jsem se tam naučil: O všechno se rozděl. Hraj fér. Nikoho nebij. Vracej věci tam, kde jsi je našel. Uklízej po sobě. Neber si nic, co ti nepatří. Když někomu ublížíš, řekni promiň. Před jídlem si umyj ruce. Splachuj. Teplé koláčky a studené mléko ti udělají dobře. Žij vyrovnaně - trochu se uč a trochu přemýšlej a každý den trochu maluj a kresli a tancuj a hraj si a pracuj. Každý den odpoledne si zdřímni. Když vyrazíš do světa, dávej pozor na auta, chytni někoho za ruku a drž se s ostatními pohromadě. Nepřestávej žasnout. Vzpomeň si na semínko v plastikovém kelímku - kořínky míří dolů a rostlinka stoupá vzhůru a nikdo vlastně neví jak a proč, ale my všichni jsme takoví. Zlaté rybičky, křečci a bílé myšky a dokonce i to semínko v kelímku - všichni umřo