Zajdové - projekt devět a půl :)

Tyto zajíčky chci zkusit už několikátý rok, ale pořád tak nějak nebyl čas. 

Loni jsem háčkovala jiné - na větvičku, ale nemám tušení, podle jakého návodu jsem je dělala, jakým háčkem. 

Možná to ještě vykoumám. 

Uvidíme. 

Říkala jsem si, že na nich není vůbec nic složitého, ale přesto vám návod sepíšu. 

Vím, že to bude rychlo- akce, ale kdo budete chtít, můžete mi výsledek poslat na mailík, já pak opět fotky zveřejním. 

Dejme tomu, že to bude takový menší projekt.

Budete potřebovat bavlněnou přízi, háček 2,5, tavnou pistoli, vyfouknutá vajíčka a černý fix

- na začátku každé řady háčkujeme 1 řo

Čepička

1. řada - uháčkujeme 2 řo, do prvního oka uděláme 6 ks, spojíme do kroužku

2. řada - zdvojíme každý ks, ukončíme po (12)

3. řada - zdvojíme každý druhý ks, ukončíme po (18)

4. řada - zdvojíme každý třetí ks, ukončíme po (24)

5. řada - zdvojíme každý čtvrtý ks, ukončíme po (30)

6. - 12. řada - háčkujeme do každého ks, ukončíme po (30)

13. řada - můžete udělat buď ks, nebo jako já, háčkovala jsem ks, ale píchala jsem do dírek z předchozí řady, ukončíme po

- práci ukončíme a nitku přilepíme tavnou pistolí dovnitř

Ouško (2x)

1. řada - uháčkujeme 2 řo, do prvního oka uděláme 6 ks, spojíme do kroužku

2. řada - zdvojíme každý druhý ks, ukončíme po (9)

3. řada - zdvojíme každý třetí ks, ukončíme po (12)

4. - 6.  řada - háčkujeme do každého ks, ukončíme po (12)

7. řada - sháčkujeme každý třetí ks, ukončíme po (9)

8. - 9.  řada - háčkujeme do každého ks, ukončíme po (9)

10. řada - sháčkujeme každý druhý ks, ukončíme po (6)

11. řada - háčkujeme do každého ks, ukončíme po

- práci ukončíme a nitku zastrčíme do ouška

Ouška můžete na čepičku přišít a nebo jako já jen přilepit tavnou pistolí, čepičku navlečeme na vajíčko a přimalujeme zajdovi obličej

A to je vlastně všechno :)

Pro ty z vás, které se účastníte projektu poprvé:

Vámi zaslané fotky zveřejním začátkem prosince.

Email pro posílání fotek je: projekty-bandorka@email.cz

 Projekt devět a půl končí 30.4. 2017

Mám pouze tři podmínky:

• aby výrobek, který mi pošlete byl váš (ne od někoho "ukradený")
• aby fotka měla prezentovatelnou úroveň - tzn nerozmazaná, hezky viditelná (úhel pohledu a to, jestli nafotíte šátek na stole nebo na sobě není důležitý :)
• UVEĎTE SVÉ JMÉNO!

Tak vám přeji krásný zbytek víkendu.

Těší mne, že se vám mé návody líbí a dobře se vám podle nich háčkuje.

Barča

Štěpa

Dneska jsem měla volno.

Štěpánek zůstal se mnou a odpoledne už mu byla dlouhá chvíle, tak chtěl vyrazit na kolo.

Teprve se učí, tak mi bylo jasné, že ho to bude bavit chvilku (prý ho ručičky neposlouchají).

Tak jsme s sebou vzali po dlouhé době foťák.

Který mi byl ovšem zabaven.

Roste nám tu nový talent.

Užili jsme si spoustu zábavy, ale zima nás brzy zahnala domů.

Musela jsem mu slíbit, že zase někdy vezmem velký foťák a vyrazíme na kytičky. 

Tak doufám, že se počasí zase umoudří. 

Vkládám pár foteček z dnešního blbnutí.

A ještě jedna od mistra fotografa.

"Štěpi, pojď vyfotíme tamtu magnolii krásnou..."

Talent se prostě pozná.

Chce se mi hrozně smát.

Doufám, že jsme vám s malým talentem zvedli trošku náladu.

Přejeme vám krásný víkend

Barča a Štěpánek

Život je krása

Život je šance - využij ji

Život je krása - obdivuj ji

Život je blaženost - užívej ji

Život je sen - uskutečni ho

Život je výzva - přijmi ji 

Život je povinnost - naplň ji 

Život je hra - hrej ji 

Život je bohatství - ochraňuj ho 

Život je láska - potěš se s ní 

Život je záhada - pronikni ji 

Život je slib - splň ho 

Život je smutek - překonej ho 

Život je hymna - zpívej ji 

Život je boj - přijmi ho 

Život je štěstí - zasluž si ho 

Život je život - žij ho.“ 

Matka Tereza

Poslední dobou velmi často přemýšlím, kam lidi pořád pospíchají.

Uteče nám něco? 

Všichni jsou nevrlí, nervózní, pobíhají z jednoho místa na druhé.

K dětem jsou podráždění.

A já pořád nemůžu nějak přijít na to, proč.

Je taková doba. 

Taková společnost. 

Ale i tu si děláme sami.

Jsem neskutečně vděčná za to, že jako dítě jsem mohla mít babičky.

Ale opravdové babičky.

Takové, které si se mnou povídaly, hrály a byly v pohodě.

Nedávno jsem jela autobusem a za mnou seděl chlapeček, který jel s babičkou. Klučina si chtěl s babičkou povídat.

Ale ta nějak neměla zájem. 

Za těch 15 minut mu odpověděla pouze jednou jedinkrát a to jen proto, že se jí 4x zeptal na stejnou věc.

Je to smutné. Lidi jsou unavení, uhonění a neumí odpočívat.

Ono to asi dost možná v dnešní době ani nejde.

Je mi dnešních dětí strašně moc líto. 

Většinou jsou zavření doma u televize nebo PC.

Když venku potkají jiné dítě, koukají na sebe.

Většinou neví, jak spolu navázat kontakt. 

Je mi z toho všeho strašně moc smutno...

Chtěla bych pro své děti víc....

hm... 

nechtěla jsem být tak pesimistická, ale prostě mi to tak psalo...

jak to vidíte vy? 

Přeji vám krásný (u nás dneska zamračený) den

A odpočívejte a nehoňte se

Barča

J. A. R. O

Po letošní zimě, kdy byl po dlouhé době pořádně sníh, nemohlo přijít krásnější jaro. 

Na začátku dubna trávíme celé dny venku jen v tričku.

Včerejší teplota se pohybovala kolem 23°C.

Pro mne neuvěřitelné. 

Nasávám energii plnými doušky.

Včera jsme zahájili zmrzlinovou sezónu.

A začínáme konečně zvelebovat naši zahrádku. No.

Zatím mám spíš pocit, že se všude válí balíky s hlínou, kytky na zasazení atp.

Třaba se budu moci také jednou pochlubit krásnou zahrádkou. 

Zatím si připadám jako Mičurin.

Moc nevím, co dělám, jak to mám dělat, ale mým cílem je, aby to bylo krásné.

Tak mi držte palce.

Musím se přiznat, že se dostávám do období, které je pro mne velmi časově náročné. 

Musím do 24 hodin nacpat spánek, práci, práci na zahrádce, péči o domácnost, běh, Matyho přípravu do školy a nějakou tu zábavu pro děti.

Musím. Vlastně nemusím.

Já chci.

Přeji vám krásné slunečné pondělí

Barča

Bílý ráj

„Utrhl jsem květinu, zvadla mi. Chytil jsem motýla, zemřel. Až pak jsem pochopil, že krásy je třeba dotýkat se srdcem.“

Andrej Plavka

Tak se vám po měsíci opět hlásím. 

Nějak nebyl čas ani nálada něco psát. 

Místo notebooku jsem ve volném čase raději chytla knížku a po dlouhé době se oddávala literárním chvilkám. 

V práci nevím, kde mi hlava stojí a bude hůř.

Běhat moc nemůžu, protože mě bolí noha. 

Doma nepořádek. 

A když zrovna neprší, tak se snažíme dělat něco na zahrádce. Prostě pořád něco.

Ale i když teď skoro denně prší - u nás teda naštěstí nejčastěji v noci- tak sluníčko už začíná nabírat na síle. A to je naprosto super. Kdo by nemiloval sluníčko, že?

Včera po škole a po práci jsme vyrazili do ráje.

Chcete vědět kde to je? 

Kde je pravý ráj, nemám tušení.

Ale jak jinak nazvat lesy plné sneženek a bledulí.

Litovelské lesy jsou nyní opravdu úchvatné. 

Udělali jsme si dlouhou procházku a kochali se krásami lesů.

Načerpali neuvěřitelnou energii.

Někdy si říkám, proč člověk nemůže více času věnovat rodině

a tomu, co jej baví. 

Svou práci miluji.

Ale své děti víc a chtěla bych s nimi trávit více času.

Pojďte se i když jen virtuálně pokochat tou krásou, která nás včera učarovala.

Přeji vám krásný oficiálně první jarní den. 

Mám pro vás zase nachystaných pár návodů, tak se brzy těšte. 

Vaše Barča

Běž...

Dnešní článek zkusím zase jednou naťukat na mobilu, tak snad nenasekám moc chyb. To je tak, když máte odpolední, mohli byste něco napsat a ráno zjistíte, že notebook je bez šťávy. 

Nevadí.

Jak již jsem psala v některých komentářích - tento víkend mne čekal první běžecký závod roku 2017 - Winter run. Loni jsem se jej zůčastnila poprvé a byl to vlastně můj první závod vůbec. Od té doby jsem jich vyzkoušela spousty, ač jsem ješte nedávno tvrdila, že běhám pro radost a závody nejsou nic pro mne. V první řadě bych měla říct, že na závody nechodím vyhrávat, ale nasávat tu správnou atmosféru. 

Letos byl Winter run opravdu "winter". V průběhu týdne to vypadalo, že zima už je na ústupu. Ale abychom si moc nemysleli, tak nám v pátek pěkně nachumelilo. A protože bylo relativně teplo, sníh roztál, v noci zmrzl a ráno opět začal tát. Skvělá kombinace, když to parádně klouže a máte hned od začátku mokro v botách. Ale tak nejsme žádné ořezávátka, že?

Závod jsem dokončila bez újmy na zdraví. Za podpory úžasných lidiček a odměnou mi byl skvělý pocit a medaile do sbírky (tu dostává každý účastník závodu).

Co se atmosféry týče, zatím vede olomoucký půlmaraton. Jaký závod nadchl nejvíce vás? Ani nevím, kolika závodů se zůčastním letos, ale jedno vím určitě- že běhat mne vážně baví.

Co vy? Běháte?

Přeji vám krásný začátek nového týdne

Barča

P.S. Mobil odmítl seřadit text do středu, tak jsem článek uložila a musela po příchodu domů nasytit notebbok energií a konečně zveřejňuji. 

B.

...

... možná tvůrčí krize?

Nevím, jak to pojmenovat. 

Nebudu se opět omlouvat za delší pauzu. 

Nějak jsem to necítila. 

Nebaví mne háčkovat (zrovna teď jsem udělala 3 řady zajíčka a odložila jsem to), nechce se mi nic psát, nechce se mi prostě nic, co nemusím. 

Někdy si připadám jako stroj. 

Ráno vstanu, letím do práce, tam se ani na chvilku nezastavím, udělám papíry, papíry, papíry ( může mi někdo vysvětlit, proč, když si chci "hrát s dětmi", musím vypisovat miliardu nesmyslných papírů), přijedu domů, uděláme s Matym úkoly, uklidím, uložím děti a padám do postele, kde se nesmyslně převaluji, protože mi hlavou jede další milion myšlenek na další den a nemůžu usnout. 

Nemám ani sílu a ani náladu ještě po tomhle všem vyběhnout a nebo zapnout PC a sepsat článek. 

Mohli byste mi poradit, jak to děláte vy? O víkendu buď vegetíme doma (protože je nám to vzácné) a nebo doháníme, co v týdnu nestíháme. 

Myslím, že článek tohoto typu (nazvěme ho třeba pindací) zažíváte ode mne poprvé. 

Vůbec jej neberte negativisticky, protože takhle to opravdu není. 

Je to fajn, že ráno zmiznete z domu, večer se vrátíte, mezitím vám "někdo" doma zašpiní snad všechno nádobí, naplní koš s prádlem a rozfouká po bytě prach, po zemi pohází věci atd. atd. 

Může mi někdo prozradit, kde se to furt bere, když tady nikdo celé dny není? 

Ale ne, mám se fajn. Vlastně si nemám na co stěžovat. 

Dneska odpoledne jsem si užila luxusní dvě hodinky relaxační masáže, vyzvedla děti, a protože bylo u nás skvělé počasí, byly děti chvilku venku. 

Já jsem si stihla vypít v klidu kávičku a nacpat se kalorickou bombou.

Teď tady sedím, smolím článek, jsem unavená jako kotě, ale moc dobře vím, že když lehnu do postele, neusnu.

A jak se máte vy :) ?

P.S. Pořád přemýšlím, že už mám ten domeček i celkem zabydlený, chtěli byste nějaké fotky? Stále je tady dost práce (třeba předělat kuchyň), ale nemůžu mít všechno hned. 

Přeji vám krásný večer

a snad si brzy udělám čas na zhodnocení projektu a vymyslím další. 

Dejte mi chviličku

děkuji Barča