Bílý ráj

„Utrhl jsem květinu, zvadla mi. Chytil jsem motýla, zemřel. Až pak jsem pochopil, že krásy je třeba dotýkat se srdcem.“

Andrej Plavka

Tak se vám po měsíci opět hlásím. 

Nějak nebyl čas ani nálada něco psát. 

Místo notebooku jsem ve volném čase raději chytla knížku a po dlouhé době se oddávala literárním chvilkám. 

V práci nevím, kde mi hlava stojí a bude hůř.

Běhat moc nemůžu, protože mě bolí noha. 

Doma nepořádek. 

A když zrovna neprší, tak se snažíme dělat něco na zahrádce. Prostě pořád něco.

Ale i když teď skoro denně prší - u nás teda naštěstí nejčastěji v noci- tak sluníčko už začíná nabírat na síle. A to je naprosto super. Kdo by nemiloval sluníčko, že?

Včera po škole a po práci jsme vyrazili do ráje.

Chcete vědět kde to je? 

Kde je pravý ráj, nemám tušení.

Ale jak jinak nazvat lesy plné sneženek a bledulí.

Litovelské lesy jsou nyní opravdu úchvatné. 

Udělali jsme si dlouhou procházku a kochali se krásami lesů.

Načerpali neuvěřitelnou energii.

Někdy si říkám, proč člověk nemůže více času věnovat rodině

a tomu, co jej baví. 

Svou práci miluji.

Ale své děti víc a chtěla bych s nimi trávit více času.

Pojďte se i když jen virtuálně pokochat tou krásou, která nás včera učarovala.

Přeji vám krásný oficiálně první jarní den. 

Mám pro vás zase nachystaných pár návodů, tak se brzy těšte. 

Vaše Barča