pátek 15. května 2015

Vše co potřebuji k životu....

... jsem se naučil v mateřské škole


Dnešní článek bych chtěla věnovat finským mateřským školám. Článek spíše pro paní učitelky. Ale možná i pro rodiče školkových dětí. Když nad tím tak přemýšlím, tak vlastně pro rodiče všech dětí bez rozdílu. 



Když jsme přišly první den do školky, byly jsme zklamané. A to hodně. Protože si nás téměř nikdo nevšímal. Zájem ze stran paní učitelek byl nulový. Žádná vstřícnost, nenabídli nám vodu ani kávu. Děti ve školce měly minimum hraček. Ale když říkám minimum, myslím tím minimum. Třídy nebyly vyzdobené. Paní učitelky si s dětmi nehrály. Přesto děti nezlobily. Ve třídě bylo téměř ticho. Děti si spolu v klidu povídaly nebo si hrály s šátkama na víly. 



V našich školkách máme jasně dané, kolik záchodků musíme ve třídě mít, jaký počet umyvadel je ten správný na určitý počet dětí. Zde se nic takového neřeší. Školka v horním patře má 5 tříd a na všechny tyto třídy je 5 dospěláckých záchodů. Umyvadla nemají. V každé třídě je jedno umyvadlo pro učitelky a tam se myjí i děti. Kdyby se tam jen myly. Ony tam i pijí, protože za celý den nemají pití :D. Jsou nad věcí. Neřeší tyhle "maličkosti".



Na 21 dětí tady mají 3-4 učitelky. Respektive jedna paní učitelka a 2-3 asistentky. Dopolední aktivita trvala všehovšudy 15 minut a děti šly ven. Venku mají absolutní volnost. Můžou dělat cokoliv. A to především proto, že jsou na to vhodně oblečené. Mají na sobě kombinézu, ve které přijdou z domu a na ní mají "rybářské" nepromokavé kalhoty. V případě děště i bundu. A také rukavice a gumáky. Děti venku můžou vše. Házet po sobě pískem, skákat v kalužích, válet se po zemi. Kdo to nezažil, asi těžko bude chápat. Děti v tomto mají úplnou svobodu.




Po příchodu do školky se děti svléknou a mokré oblečení se dává do sušiček na oblečení. Poté se nají a jdou spát. Po spaní svačinka a opět jdou ven. VŠECHNY!!! děti se samy oblékají. Je to až neuvěřitelné, že tříleťáci zvládají bravurně na sebe dostat tolik vrstev. Mají na to triky.



Věk, od kdy berou děti do školek, je velmi různý. Ve školce, kde jsme my, mají děti od devíti měsíců. U školky je přímo prostor na kočárky.



Druhý den jsme měly příležitost vyrazit s děti na vycházku do lesa. Narozdíl od prvního dne, kdy s dětmi byla venku na zahrádce jedna paní učitelka, do lesa šly všechny čtyři. Musím uznat, že jsem byla hodně překvapená. Konečně mi to všechno začalo dávat smysl. Začala jsem si skládat jedno puzzle k druhému. Místo cvičení děti čekal průchod lesní cestičkou, kde byly kameny různé velikosti. Děti se musely pustit a projít tímto místem samy. Nerovný terén zvládly na jedničku. Když někdo spadl, zvedl se a šel dál. Nikdo neplakal. Nikdo nežaloval. Nikdo děti neutěšoval. Jsou zodpovědné za to, co dělají.



V lese si děti paní učitelka posadila na kládu, která byla mokrá (proč ne, byly na to oblečené). Vysvětlila jim koloběh vody (cca 5 minut) a pustila si je hrát. Neskutečné. Ty děti vydržely v lese 2 hodiny. Chodily po kládách. Zkoumaly housenku. Trhaly borůvčí. Hrály si na lesní víly. Kluci se prali na kamenu a nikdo je neokřikl. Až spadli dolů. Paní učitelka jim jen řekla "dávejte pozor". Ani jeden z kluků nezačal brečet. Nikdo na nikoho nepřišel žalovat. Děti si hrály buď sami nebo po skupinkách. V přírodě. V klidu. Bez řvaní a divočení.



A v té chvíli nám to všechno začalo docházet. Ty děti tady jsou tak prostě od malička naučené. Zodpovídají za své činy. Mají jasně stanovené hranice. Já osobně byla v šoku, že ony vážně nezlobí. Přijdou z venku do třídy a ony si sednou na lavičku a čtou si. Kouzelné. 


Ono se to moc nedá vysvětlit tomu, kdo to nezažil. To že mají minimum hraček je záměr. Vyhrají si se vším. V lese si z jednoho klacku udělaly kytaru, sekyru, zbíječku, pilku....



Snem každé učitelky i matky je mít takhle hodné děti a opravdu stojí za zamyšlení se, jestli to co děláme, děláme správně. Proč si dnešní děti neumí hrát? Proč nechtějí jíst? Proč zlobí? Není to třeba jen tím, že mají tolik hraček, že neví s čím si hrát? ...
...
...
...

Krásný den Barča


12 komentářů:

  1. Baru, asi by bylo nejlepší napsat- jiný kraj, jiný mrav. Ale opravdu si nejsem jistá kde je líp. Už nemám dítka školkou povinná, ale s dětmi se potkávám každodenně a dost často nechápu. Technika nám převálcovala hravost a to není dobré.
    Měj se krásně. Z.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zdeni je to tak. Ale kde je chyba? Protoze tady jsou technicky asi dal. Pc ve tride je samozrejmosti a vsechny info o detech vcetne pracovnich listu maji v pc. Ale ani u jedne ucitelky jsem za celou dobu nevidela v ruce telefon. Ono ... kazda mince ma dve strany
      krasny den
      Barca

      Vymazat
  2. Baru, při čtení tohoto článku mi úplně naskočila husí kůže. Ne hrůzou, ale tím, jak hezky jsi tu situaci popsala a jakou máš pravdu. Nechci odsuzovat dnešní děti, rodiče, to ne, ale je fakt, že mají děti hraček a věcí nadbytek, tak jako mnoho dospělých a pak se nudí. Stačí mi, když se podívám k nám do pokojíčku.
    a s tím telefonem je to taky pravda. Ano, taky vlastním mobil, ale nejsem jeho otrok. a vždy, když jdu po městě nebo jedu tramvají a vidím, každý má telefon na uchu nebo v ruce a esemeskuje, musím se tomu smát. Jak jsme mohli žít bez mobilů?????
    krásný den Majka
    jo a já vůbec nevím, co v tom Finsku vlastně děláš. psala jsi to někde?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Máji mockrát děkuji za koment, moc mě potěšil, protože článek tohoto typu jsem psala vlastně poprvé vzhledem k tomu, že jsem momentálně mimo praxi. A trošku jsem se bála kritiky, to se musím přiznat. Ale ohlas je velký a holky článek na fb hodně sdílí, což mě opravdu moc těší.
      Ve Finsku jsem na stáži. Od ledna se účastní projektu Školky přes hranice - kurz zážitkové pedagogiky a kurz je zakončený 8mi denní stáží právě ve Finsku.
      Přeji ti krásný zbytek večera

      Vymazat
  3. Barčo, díky za zajímavou reportáž z finské "exkurze". Taky jsem nějak přehlédla, jak si se tam vůbec dostala :-) Každopádně to, co píšeš, je opravdu důvod k zamyšlení. O množství hraček diskutujeme doma před každými Vánocemi. Myslím, že srovnám-li podmínky u nás doma s těmi u nejbližších sousedů, máme jich velice málo. I přesto se nám s mužem zdá, že je jich až příliš a že si jich pak děti tolik neváží. A rozhodně také nemám pocit, že s přibývajícím množstvím hraček by byly děti "hodnější", více si vyhrály ap. Nakonec jsou stejně nejvíc v kurzu ty nejobyčenější věci jako vařešky, hrnce, misky, ručníky... venku dřívka, kamínky, rostlinky... I s tou zodpovědností za vlastní činy souhlasím, jen si člověk musí umět dobře dopředu nastavit podmínky a ty mantinely, jak píšeš :-) Hezký den A.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Aničko, ani nevím, jestli jsem to někde psala, každopádně odpověď nyní najdeš o komentář výše. Samozřejmě v celé této věci hraje velkou roli mentalita národa. Ale bylo by krásné, alespoň střípek tohoto přenést k nám.
      Tobě taky hezký den a děkuji za komentář :)
      Barča

      Vymazat
  4. Barčo, jsem tu poprvé a zrovna takový článek - docela bomba. Aspoň pro mě. Dost se mi ten přístup v tamní školce nebo tedy školkách líbí. Je fakt, jakmile děti, přehnaně řečeno, nemají nic - s tím klacíkem si vyhrají na všechny způsoby. Celý článek mi dost zaujal - v dobrém slova smyslu. Je dobré vědět, jak to chodí jinde.
    Jarka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jaruško, moc děkuji za váš komentář i za pochvalu. Kdo ví, třeba se nám podaří taky někdy něco změnit. Pěkné dny Barča

      Vymazat
  5. Dobrý den, přesto, že jsem nyní již dva roky v důchodu, sleduji dění v MŠ a jsem skutečně v šoku. Váš článek je úžasný a kéž by se dalo něco změnit i u nás. Když chcete něco změnit, začnete mít problém-mám vlastní zkušenost, je to v celém systému školství. Přeji hodně úspěchů ve Vaší práci. M.Z.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dobré odpoledne, já jsem momentálně doma s dětmi, ale za 2 měsíce mě čeká návrat zpátky do práce, třeba se nám podaří změnit i ten systém ;) kdo ví...

      Vymazat
  6. Barčo článek je úžasný. Škoda, že něco takového není i u nás. Jsou sice lesní školky, ale tohle je úplně něco jiného. Ale v našich městských poměrech asi dost nereálné. Byla jsem 2x na dovče ve Finsku - přímo v Helsinkách a i tam je to úplně něco jihéno než u nás ve městě. Příroda kam se člověk podívá, parky, moře prostě nádhera. Bydlíme sice na kraji města, ale les tu není, což je škola, ale paní učitelky se snaží chodit s dětmi za každého počasí ven - v létě od 10 hod a v zimně alespoň na půl hodinky dopledne a odpoledne pokud je hezky tak jsou také venku na zahradě. Kamarádka bydlí na vesnici a tam děti chodí ze školkou do lesa. Je to úžasné.
    No a je fakt, že děti čím mají víc hraček tím méně si hrají. Děti třeba na chalulpě mají minimum hraček a jsou spokojené. Měli bychom se nad tím zamyslet a raději než kupovat dětem nové a nové hračky si s nimi sednout, vzít hračky a hrát si. Spousta rodičů totož novými hračkami uplácí děti neboť na ně nemají čas. A přitom si pohrát se svými vlastními dětmi je zábava. Alespoň pro mě jo. Neberu to jako ztracený čas jak si někdo myslí, ale jako investici do budoucna. To co dětem dám teď - svoji lásku a pozornost - jim žádná jakkoliv drahá hračka nedá a pokud si tohle někdo myslí, že hračky nahradí mámu a tátu .... Raději nebudu rozebírat dál.
    Krásný den T.
    Tereza

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Teri, dekuji za tvuj prispevek. Mam na to stejny nazor jako ty. V hlave mam clanek zamereny na tuhle tematiku ale trosku se bojim ho sepsat. Uvidime treba najdu nekdy odvahu. V nasich skolkach jsou nejvetsi problem rodice. Vetsina z nich fuj remca.
      preji krasny slunecni tyden

      Vymazat

Děkuji, že jsi si udělal/a čas okomentovat můj článek. Vážím si toho. Hezký den Barča

Jarní háčkovaná halenka

 Krásné březnové odpoledne, šikulky,  měla bych vám asi psát více článků přímo sem na blog. Všechno vám strkám do skupinky, ale ne každý tam...