Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z květen, 2015

Zajíček Karel

Blíží se nám konec školního roku, a protože loni jsem Matýskovi dělala pro děti do školky sovičky, přišla otázka, co udělám letos. Vzhledem k tomu, že je od letoška Maty ve třídě zajíčků, rozhodla jsem se uháčkovat zajíčky. Ale najednou jsem řešila jaké. Aby nebyli složití a šli relativně rychle. A protože jsem nedávno viděla podobně háčkovaného méďu, rozhodla jsem se, že zkusím vykoumat zajíčka. Myslím že se zadařilo. Já jsem spokojená a zkusím si časem udělat i další zvířátka. Háčkovala jsem ze zbytků bavlny, háček č. 2,5.  Tělo: 1. řada - 6 ks do magického kroužku 2. řada - každý ks z předchozí řady zdvojíme (12) 3. řada - zdvojíme každý druhý ks (15) 4. řada - zdvojíme každý třetí ks (24) 5. řada - zdvojíme každý čtvrtý ks (30) 6. řada - zdvojíme každý pátý ks (36) 7. - 13. řada - háčkujeme do každého ks (36) nyní změníme barvičky (pořadí záleží na vás) 14. - 20. řada - háčkujeme do každého ks (36) vrátíme zpět původní barvu 21. - 22. řada -  háčkujeme do

Relax zvaný zentangle

Dneska mám pro vás zase malinko jiný článek.  Tentokrát o zentangle.  Poprvé jsem se s kresbou pod tímto názvem setkala na stránkách  Moniky Brýdové.  Moc se mi to líbilo,  ale vzhledem k tomu,  že mé kreslířské schopnosti jsou na bodu mrazu....  nechala jsem to být.  Ale dneska mi to nedalo a místo toho,  abych háčkovala, co potřebuji mít hotové,  našla jsem po 20ti minutách kružítko (zdali-se ten žebrák  dá ještě nazývat kružítkem),  vzala jsem centropen,  a když jsem uložila Štěpánka k odpolednímu spaní,  pustila jsem se do díla.   Začínala jsem s tím, že zkusím jen malý kousek  (beztak se mi to nezadaří) a půjdu zase háčkovat.  Nakonec jsem dílko dodělávala ještě teď.  Zbytek nechávám na zítřek... Zentangle je celosvětovým fenoménem.  Zakladateli zentangle techniky jsou Rick Roberts a Maria Thomasová. Je to metoda kreslení,  která je jednoduchá a snadno si ji oblíbíte,  i když jste přesvědčeni,  že neumíte kreslit.  Je to

Motýlek

Tohoto motýlka jsem si kdysi dávno vytiskla z netu, bohužel už nevím kde. S tím, že se možná bude někdy hodit. A právě teď se hodí, proto jsem si řekla, že vám na něj hodím návod. Schéma jsem překreslila a popsala. uděláme si magický kroužek (návod jak na něj, je  ZDE uháčkujeme 6 řo uháčkujeme 3x nahozený ds, dva 2x nahozené ds a jeden ds, dvě řo a po - máme první křídlo uděláme dvě řo, jeden ds, jeden 2x nahozený ds, 3 řo a po - máme druhé menší křídlo uháčkujeme 3 řo, jeden 2x nahozený ds, jeden ds a 2 řo, ukončíme po 2 řo, jeden ds, dva 2x nahozené ds, jeden 3x nahozený ds, 6 řo a ukončíme po utáhneme MK (magický kroužek), konce příze svážeme a ustřihneme (vzniknou nám tykadla) nyní už jen vytvarujeme horní křidélka a máme hotovo Přeji vám krásné tvoření, snad se bude motýlek hodit pěkný zbytek dne Barča

Vše co potřebuji k životu....

... jsem se naučil v mateřské škole Dnešní článek bych chtěla věnovat finským mateřským školám. Článek spíše pro paní učitelky. Ale možná i pro rodiče školkových dětí. Když nad tím tak přemýšlím, tak vlastně pro rodiče všech dětí bez rozdílu.  Když jsme přišly první den do školky, byly jsme zklamané. A to hodně. Protože si nás téměř nikdo nevšímal. Zájem ze stran paní učitelek byl nulový. Žádná vstřícnost, nenabídli nám vodu ani kávu. Děti ve školce měly minimum hraček. Ale když říkám minimum, myslím tím minimum. Třídy nebyly vyzdobené. Paní učitelky si s dětmi nehrály. Přesto děti nezlobily. Ve třídě bylo téměř ticho. Děti si spolu v klidu povídaly nebo si hrály s šátkama na víly.  V našich školkách máme jasně dané, kolik záchodků musíme ve třídě mít, jaký počet umyvadel je ten správný na určitý počet dětí. Zde se nic takového neřeší. Školka v horním patře má 5 tříd a na všechny tyto třídy je 5 dospěláckých záchodů. Umyvadla nemají. V každé třídě je jedno umyvadlo p

Běžeckými kroky po břehu jezera

... když jsem byla na střední a a měli jsme běžet 1500 metrů, vždycky jsem nadávala. Nemluvě o tom, když bylo před námi 3 000 metrů. To bylo řečí. Dneska chodím dobrovolně běhat 10 km a s radostí. S takovou radostí, že mám běžecké boty a oblečení i tady. 3 dny věci ležely v kufru, dneska na ně přišel ten správný čas. Odpoledne jsem se v momentě převlékla a vyrazila podél jezera Näsijärvi. Běželo se krásně, výhled byl přímo kouzelný. Musela jsem cvaknout pár fotek pro vás. Pro ty co neběháte, začněte. Po chvíli to opravdu začne přinášet obrovskou radost. Stane se z toho závislost. Budete mít lepší náladu a radost sami ze sebe, že jste se posunuli o kousek dál. Že jste překonali sami sebe. Běh je prostě život. Tohle mi musí všichni běžci potvrdit :) A protože jsem měla hodně náročný den po psychické stránce a běh mě úplně neuspokojil, zakončila jsem svůj den v sauně. Vypotila jsem tělo a všechny špatné myšlenky. Dala jsem si sprchu a teď už ležím v posteli s odpočívám. 

Na skok do ráje

Slíbila jsem vám fotečky z tamperské kavárny, kterou jsme navštívily hned první den po příjezdu do Tampere. Mysím, že netřeba dalšího komentáře. Kavárničku vlastní paní, která jí žije. Má to tam vymazlený. Všechny dekorace, které v kavárně jsou, jsou na prodej. Přeji vám krásné pokochání :) Co vy na to? Daly by jste si tu kávičku? Já jo :) Krásný zbytek týdne a pozdravy z Finska posílá Barča

V nohách mám už tisíc mil ....

a to téměř do slova a do písmene :) Dnes ráno jsme dostaly mapy, cíl a dělej jak umíš. Volno jsme měly 4 hodiny. Sraz byl v bodě B. Takže jsme si mohly projít Tmpere, jak bylo libo a nemusely jsme nikam pospíchat. Včera jsem byla malinko zklamaná, protože mi tu vše přišlo hodně ponuré. Dneska se nálada zlepšila (asi se mi vyplavilo hodně endorfinů - hlavě těch Finů :D ). Od rána svítilo sluníčko a říkali, že takový hezký den tady letos ještě nebyl. Včera nás varovali, že tady hodně prší. Dneska nespadla ani kapička. Kéž by nám to počasí vydrželo. Musím říct, že Tampere je opravdu krásné město. Výhledy na jezera, příroda, atmosféra i domy připomínající Vilu Vilekulu z Pipi Dlouhé Punčochy (mimo jiné jsme dneska viděly paní, která skutečně vypadala jako Pipi Dlouhá Punčocha po několika letech - shodly jsme se na tom snad všechny ze skupiny). Však z fotek můžete posoudit samy (nemyslím Pipi, ale Tampere) Oběd byl přímo famozní. Měly jsme zaplacenou částku za j