Na vrcholku "Ajfelovky"

Asi největší a nejznámější dominanta Paříže. Myslím, že neexistuje nikdo, kdo by ji neznal. No, možná, že v jižní Africe domorodci nemají ponětí. Píšu o Eiffelově věži. Upřímně řečeno, že je velká jsem věděla, ale že je až tak moc velká, jsem si ani ve snu nedovedla představit. Byla jsem překvapená a do teď mi není jasné, jak něco takového mohlo napadnout jednoho člověka a celé tohle "monstrum" zrealizoval. Klobouk dolů.

I když byla lidmi velmi kritizována, stala se dominantou Paříže a ročně ji navštíví neuvěřitelných 6,5 milionu lidí z celého světa. Jejím stvořitelem byl  Gustav Eiffel. Byla postavena v letech 1887 až 1889 a její výška dnes dosahuje neuvěřitelných 324 m. Ve třech nohách věže jsou umístěny výtahy, které vyváží turisty do 1. a 2. patra, ve čtvrté noze jsou schody pro ty, kteří se rozhodli, že vyjdou do 1. či 2. patra pěšky. Do třetího patra se dá už dostat pouze výtahem. Mezi druhým a třetím patrem jsou 4 výtahy, které vozí turisty nahoru i dolů. Výška věže může vlivem teplot kolísat až o 12 cm a dokonce se vlivem tepla stáčí, po západu sluníčka se zase vrací do své původní polohy. Tuhle rotaci ovšem díky její velikosti člověk běžně nemá šanci postřehnout.

Původně jsem si myslela, že budu za frajerku a do druhého patra půjdu pěšky. Ale po tom, co jsem zjistila, že do prvního patra vede 360 schodů a do druhého dalších 359, vzdala jsem to. Spočítala jsem si, že kdybych vyšla až do druhého patra, odpovídalo by to cca 50 patrům v panelovém domě. Pakliže si představím, jak funím již v pátém patře.... asi bych tam umřela :D. Respekt těm, co to vyšli.

K Eiffelovce jsme přijeli již půl hodiny před otevíračkou a už tehdy tam byly utvořené několik stovek metrů dlouhé fronty ke každé noze. Naštěstí to šlo celkem rychle. I když tohle tvrzení je pouze relativní. Než jsme se dostali do výtahu, uběhlo něco přes dvě hodiny. Ale když to vezmu z pohledu jaká fronta byla před námi, tak to bylo vlastně rychlé. Prošli jsme důkladnou kontrolou jako na letišti. A přiznám se, že jsem trošku trnula, protože na věž se nesmí nosit nic ostrého a já jako správný háčkovací maniak měla v kabelce asi 6 balíčků jehel :D. Ale prošla jsem. Do výtahu, který byl dvoupatrový se nás vešlo neuvěřitelné množství. Odhadem bych řekla, že v tom jednom patře výtahu nás bylo něco málo přes sto.

Do třetího patra jezdí výtahy čtyři. Ovšem zde se vleze pouze 22 lidí, takže zde začala vznikat opět fronta. A zde jsme s kamarádkou zaváhaly. Samozřejmě jako nezkušené turistky jsme šly koumat, co mají v obchůdkách se suvenýrama, vybíraly jsme dárečky a kochaly se vším možným. Až jsme najednou zjistily, že k výtahům nahoru se vytvořila opět nekonečná fronta. Takže nás čekalo opět dlouhé čekání. Ale stálo to za to. Nemůžu říct, že bych měla strach z výšek. To asi ani ne. Žádná panická hrůza nebo tak něco, ale čím jsem starší, tím mám větší respekt ke všemu, co je víc než dva metry nad zemí. Ale upřímně. Nebylo se čeho bát. Nikdy se nedostanete ke kraji tak, abyste si uvědomili, jak jste vlastně vysoko. Jediný pohled, který máte, je pohled do dálky. Nádherný pohled do dálky. Jedinečný.

Abyste se mohli taky pokochat vkládám pár foteček, ale ty rozhodně nenahradí ten skutečný zážitek, který z toho člověk má :).

Krásný večer všem :)

Barča


Pohled na věž ze spodu:

Tohle kolo je jedno z mála, které táhne výtah :)

Pohled na konstrukci nohy při výjezdu do druhého patra:

Zde pohled z druhého patra:

Lodička jedoucí po řece Seině:

Pohled ze druhého patra na fontány:

Paříž jako na dlani:

Prostě krásný výhled:

Spousta mostů, které propojují oba břehy řeky:

Tady už můžete fontány vidět ze třetího patra věže:

Pohled k Vítěznému oblouku:

Tady pohled na mrakodrapy:

A fotka z opačné strany věže:

Ještě jedno foto při odchodu:

Barča